Znám Petry Honse, Kučeru a Muka i Honzu Vozáryho od roku 1985, Dušana pak o necelé dvě sezóny méně. Spolupracoval jsem s nimi všemi velice intenzivně do roku 1993, s některými mnohem déle, s jedním pak dodnes. Prožili jsme toho společně hodně skvělého, ale samozřejmě také méně úžasného - něco o našich vztazích vypovídá i letošní Honsova kniha, kde na to téma mluví všichni tři Petři. Doufal jsem, že oceánské období zůstane v našich životech hudebně i lidsky v navždy pozitivní podobě. Nepodařilo se.

Netěšily mě dříve zveřejněné přestřelky, trvající v různé intenzitě vlastně od rozchodu kapely, obvykle vystup�ované v době prezentace nových projektů či pokusů o vzkříšení fenoménu přelomu osmdesátých a devadesátých let. Netěší mě tedy ani aktuální vzájemné výčitky či promyšlené i nepromyšlené útoky, následně vzbuzující silně polarizované a emotivní reakce fandů.

Posledním příkladem je prohlášení Petra Muka k akci New Ocean, jež vzniklo
o předminulém víkendu. Nemohu zabránit komukoli, aby si o tom myslel či napsal cokoli, ale musím konstatovat, že:

• Ĺ™adu tĂ˝dnĹŻ Petr nijak nekomentoval mediálnĂ­ aktivity ÄŤlenĹŻ New Ocean, vÄŤetnÄ› tiskovĂ˝ch konferencĂ­, chatĹŻ aj., aÄŤ byl k vyjádĹ™enĂ­ vyzĂ˝ván, neboĹĄ mlÄŤenĂ­ k nejasnostem a nepĹ™esnostem mĹŻĹľe bĂ˝t vydáváno za souhlas


• bezprostĹ™ednĂ­m impulsem k jeho prvnĂ­mu (a pevnÄ› doufám i poslednĂ­mu) prohlášenĂ­ byla páteÄŤnĂ­ (21.11.) autorizace ÄŤlánku pro tehdy chystanĂ© ÄŤĂ­slo ÄŤasopisu Filter, kde Honza otevĹ™el tĂ©ma autorstvĂ­ oceánskĂ˝ch pĂ­snĂ­ a Dušan definoval pohnutky k New Ocean i osobnĂ­ vztah k Mukovi. Na prvnĂ­ dvÄ› vÄ›ci Petr reagoval, ta tĹ™etĂ­ je jistÄ› takĂ© komentovatelná, ale proÄŤ?

Ohlasy těch, kteří si nepředpojatě přečetli celý jeho materiál, ale především těch, kteří ho k zaujetí stanoviska číst vůbec nemuseli, najdeme na různých místech internetového prostoru. Je v nich lítost nad pomíjivostí oceánských časů, snaha o pochopení obou stran či vyjádření touhy po úspěchu New Ocean, ale také až vulgární výpady proti Petrovi a jeho muzice. Dovoluji si se znalostí věci tvrdit, že nejčastěji nespravedlivé, účelové a realitou nepoučené. U některých velmi radikálních borců čekám jen na závěrečné prohlášení, že oceánské písně Muk zbytku kapely vlastně vždycky jen kazil – viz některá čerstvá prohlášení na fandovském webu. K tomu už je mi opravdu zatěžko mlčet.

Skutečně si myslíte, že je dobré v afektu poplivat Mukův nepochybně zásadní podíl na oceánském úspěchu v touze prodloužit si mládí návratem těch písniček na pódium či do studia dvacet let poté? Opravdu máte pocit, že trpké diskuse nad minulostí jsou pro Petra finančně přínosnější než možné využití několikrát nabízené šance vlétnout do sponzory financemi podpořeného projektu obnovení Oceánu? Není pro něj snad lepší bez pochybností a práce přijímat platby z OSA za koncertní či vydavatelské snahy někoho jiného? Nevěříte, že Mukův, Kučerův a Honsův Shalom je v klidu také následkem na začátku přesně označeného skutečného autorství či spoluautorství podle pořadí jmen u kreditů?

Už jsem to letos jednou psal: doufal jsem, že právě tento oceánsky jubilejní rok (1988 – 2008) mohl být ideální pro definitivní audio kolekci a první DVD počin, sumarizující mezi fandy kolující oficiální i neoficiální záznamy té velké éry. Byl jsem připraven pro to v mých kufrech se vzpomínkami objevit vše potřebné. Život to zařídil jinak, bohužel opět kontroverzně. Nerad bych, aby v té vřavě zanikla trvalá mimořádnost originálního Oceánu, a také právo Petra Muka realizovat vlastní plány a muziku (ber, či nech být) bez apriorně dehonestujících komentářů a hodnocení. Mám totiž pocit, že právě teď a právě tím umírá starý Oceán navždy.

Hranice mezi včerejší láskou a dnešní nenávistí je opravdu tenká: pojďme ji prosím nepřekračovat s ubližující lehkostí.


P.S. Tohle psaní není zveřejněno ani na přání, ba ani s vědomím Petra M., jen se prostě musím za sebe ozvat. Nemám totiž čas odpovídat na aktuální webovou dávku jednoduchých (ne)pravd v některých chatových příspěvcích, byť místy je to čtení k poslání tlachalů do háje opravdu mimořádně inspirující!


zpět